Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kde je Škodovka?

15. 12. 2009

V poslední době se předvádějí herci, spisovatelé, disidenti a štvou proti socialismu. Mají plná ústa 20 let svobody a přitom každý ví, že to je 20 let rozkrádání republiky.

Pracoval jsem 55 let, převážně za socialismu, ve Škodových závodech v Plzni. Spolu s dalšími jsme jezdili po světě a pracovali v Indii, Ghaně, na Kubě, v Německu, v Nigérii, Senegalu a v jiných zemích. Přesvědčit se můžete v knize Diplomati v montérkách . Hájili jsme čest Škodovky. Očekával jsem, že se vrátím ze světa domů do důchodu a budu moci dětem, vnoučatům vyprávět své zážitky, těšil jsem se, že bude mít čas dívat se na hezké programy starých herců v televizi, ale jsem velice zklamán.

Byl jsem překvapen, když 13letá vnučka se vrátila ze školy a říkala: Dědečku, já se bojím komunistů, hází lidi na ostnaté dráty a upalují je. Rád bych jí řekl pravdu, protože v úseku Hojlov - Aš jsem vojančil, ale nemohu. Vnučka by řekla učitelce: Dědeček nám to řekl jinak. V televizi denně slyším, jak se hroutil komunismus, že nebyly pomeranče, banány. Pravda, nebyly, ale byla práce a jistota. Věděli jsme, že když si půjčíme peníze, že máme zaručenou práci.

Dnešní režim říká: Pryč od minulosti. Ale já se vrátím do první republiky.

Masaryk nám dal jednotu Čechů a Slováků. Hned při vzniku se kolem Masaryka otočili národní socialisté, Pražáci, kteří si hned začali stavět přepychové vily v Klánovicích, Jevanech, Radotíně, ale na ostatní Čechy a Slováky se zapomnělo. Žili za první republiky v bídě a nezaměstnanosti. Vzpomínám si, když jsme rozbili hrnec, že na nový jsme neměli a museli jsme čekat na Slováky, až k nám přijedou a hrnec nám sdrátují. Maminka říkala: Modlila jsem se, aby vás, děti, doba Masaryka nepotkala.

Za Hitlera pak sedláci museli nahlásit stav dobytka. Z každé krávy se musely odevzdávat dva litry mléka denně, z každé slepice 15 vajec za měsíc. Každý dostal lístky na jídlo a ošacení, 4 ks cigaret denně.

Koncem války Američané bombardovali Škodovku a zabili stovky škodováků. Plzeň si toto výročí ale dnes nepřipomíná.

Po zničení velké části Škodovky jsme se každý snažil dát Škodovku znovu dohromady. Každý pracoval zadarmo, přispěli svazáci, pracovalo se po nedělích, ve volném čase. Zanedlouho Škodovka měla 51 000 zaměstnanců. Začala se v Doudlevcích stavět továrna na generátory. Postavily se pro zaměstnance chaty na Šumavě, pro svobodné byty. Postavilo se velké učňovské středisko. Vynikajícím nabídla Škodovka zdarma vysokou školu za předpokladu, že se do Škodovky vrátí. Každý měl zajištěno ubytování, práci a odpočinek na chatách, např. v Mariánských Lázních.

Byli jsme uznáváni jako pracovitý národ. Měli jsme námořní lodě, cukrovary, vyváželi jsme tabákové stroje, lokomotivy, soustruhy, lomené hřídele pro lodě, generátory, velké transformátory, kompresory, plynové průběžné pece.

Na Slovensku, v Košicích stavěla Škodovka továrnu na výrobu plechů, stavěla se fabrika ve Snině, v Bratislavě na výrobu kabelů, jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice, přečerpávací elektrárnu Čierny Váh. Lidé nekoukali na osobní obohacování, ale žilo se pro lid.

Ano, za socialismu se muselo pracovat. Jako svazáci a školáci jsme pomáhali při sklizni brambor, na chmelu, sbírali jsme mandelinku, pomáhali jsme budovat Ostravu.

Sametová revoluce nám vzala všechno, nastoupili zloději a vše rozkradli. Kde je Škodovka a všechny její chaty, kde jsou námořní lodě, kde je Československo?

15. prosince 2009, V. K., Plzeň

www.halonoviny.cz

a papírový deník Haló noviny v každé trafice

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář