Jdi na obsah Jdi na menu
 


Plzeň a školství pohledem zastupitele za KSČM J. Valenty

4. 2. 2011

Rozhovor Haló novin s Jiřím Valentou, členem plzeňského městského zastupitelstva za KSČM a pedagogickým pracovníkem ve školství

Ve školství panuje dlouhodobě pochmurná nálada

Pracujete dlouhodobě ve školství.

Jak se vás (ne)dotklo lednové zvýšení platů pracovníků škol?

Ano, již 21 let pracuji v pravděpodobně největším školském zařízení v ČR – Domově mládeže při Vyšší odborné a průmyslové škole elektrotechnické. Máme zde ubytováno skoro devět set studentů, ale v devadesátých letech, kdy jsem sem nastupoval, zde žilo v průběhu školního týdne kolem 1300 středoškoláků. Mezi našimi chovanci byli jen tak namátkou známí fotbalisté Pavel Nedvěd, Petr Vlček, reprezentant v běhu na lyžích Martin Jakš, tenista Jan Říha, ale třeba i současný generální manažer fotbalové klubu FC Viktoria Plzeň Adolf Šádek a další. Ale abych se vrátil k vaší otázce. U našich středoškolsky kvalifikovaných pedagogických pracovníků vlastně k žádnému navýšení mzdy nedošlo, vysokoškoláci zaznamenali růst v řádu několika stokorun. Já osobně, na pozici školského metodika s pedagogickou praxí 24 let, se třemi vysokými školami, budu od února pobírat základní plat ve výši 21 650 Kč hrubého. Co se týče tzv. nepedagogických pracovníků, i těm byly mzdy nově upraveny, avšak zcela nesmyslně a nesystémově o 10 procent dolů.

Máte informace o tom, jaké názory na toto zvýšení mezd panují mezi samotnými učiteli?

Mezi všemi pedagogickými i nepedagogickými zaměstnanci ve školství panuje dlouhodobě pochmurná nálada. A to hned z několika příčin. Všechny nás tíží nepřehlédnutelný despekt našeho státu, v čele s jeho pravicovým vedením, k vědě, výchově a vzdělávání, který se následně odráží i v přístupu k našemu finančnímu ohodnocení, i když to možná nebude ten hlavní důvod nespokojenosti. Většině pedagogů jde o více: berou své zaměstnání jako poslání, a tudíž jim není lhostejné, že se školy nemodernizují a nedovybavují, nebo velice nedostatečně. Inventář školních učeben, ale i našeho domova mládeže je zastaralý, není výjimkou, že například v mé kanceláři mám nábytek, ale i okna ještě z počátku 60. let. A ani jinde to nebývá lepší. Chaos je přítomný i v systému výuky, ve výchovných a vzdělávacích plánech, klidu nepřidají ani peripetie se zaváděním státních maturit, které jinak považuji za jeden z mála kroků správným směrem. Pedagogové nemají prakticky možnost zvyšovat si svoji kvalifikaci, je jich málo, třídy a výchovné skupiny jsou přeplněné, atd.

Jakým způsobem by se dal dnešní stav změnit?

Ryba v tomto ohledu smrdí od hlavy. Ministerstvo školství, ale přirozeně i zřizovatelé jednotlivých školských subjektů, musí pracovat provázaně, systematicky, bojovat za lepší peněžní zajištění odvětví, podporovat znalostní a osobnostní rozvoj pedagogů. Je nutno vytvářet rámcová pravidla pro činnost, která je nutno následně dodržovat a kontrolovat, nedovolit pokračování sestupného trendu úrovně výchovy a výuky, který zřetelně prokazují provedené odborné studie již od počátku 90. let.

Na posledním plzeňském zastupitelstvu si koalice prosadila uvolnění téměř 200 milionů korun na rekonstrukci fotbalového stadionu ve Štruncových sadech. Ta je nutná kvůli tomu, aby splňoval parametry, které požaduje UEFA. Je toto rozhodnutí správné?

Naši zastupitelé se v tomto bodě zdrželi hlasování. Předběžně jsme sice s rekonstrukcí stadionu souhlasili, je samozřejmě nutná a potřebná, jen jsme společně vyhodnotili, že si nepřejeme nejen další zadlužování města, ale reflektovali jsme i na dominující hlas široké veřejnosti, který spíše dnes volá po sociálních jistotách než po finanční pomoci v podnikání soukromým sportovním společnostem. Opravu stadionu bychom prováděli v delším časovém horizontu, postupně, bez dluhů, ale o to kvalitněji a racionálněji.

Místní sdělovací prostředky v minulých dnech přinesly zprávy, že nový děkan plzeňské právnické fakulty Květoslav Růžička jmenoval mluvčího fakulty Petra Štilipa. Ten prý ale byl obžalován z milionové zpronevěry a před odsouzením jej údajně zachránila jen chyba soudce. Nesvědčí to o tom, že změny na plzeňských právech byly jen na oko, pro uklidnění veřejnosti? Podle posledních zpráv rezignoval mluvčí fakulty na svůj post, děkan však na jeho místo odmítl jmenovat někoho nezkompromitovaného...

Ano, souhlasím. Podle mého názoru se kruhy na rozbouřené hladině již zklidňují a situace se navrací k původním standardům školy s tím, jak zájem veřejnosti o kauzu plzeňských práv klesá. Svědčí o tom i razantní a nečekaný odchod nedávno jmenovaného proděkana, odborně uznávaného profesora Karla Eliáše. Dokonce se podle mých informací vzdal činnosti v kolegiu děkana i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Na školu jsou podle tisku znovu přijímáni dříve podezřelí a vyloučení studenti, situace se zjevně transformuje opět do podmínek doby před zhruba rokem. Osoba mluvčího Petra Štilipa, kontroverzního politika, byla dalším vypuštěným pokusným balonkem, který naštěstí rychle praskl. Domnívám se, že zásadních pochybení je na tuto vysokou školu již nějak moc. Jako zastupitele města a současně bývalého studenta dvou fakult ZČU mě tento stav samozřejmě trápí a ani do budoucna nevěští nic dobrého.

2. 2. 2011Václav MÍKA

www.halonoviny.cz